Jaká byla vlastně tvá cesta k divadlu?

Moje cesta k divadlu vedla už na základní škole, kdy k nám přišli ze základní umělecké školy na nábor. V té době jsem končila čtvrtou třídu a měla jsem za sebou rok, na který dodnes ráda vzpomínám a to hlavně díky třídnímu učiteli, který se nám hodně věnoval a probudil ve mě zdravé sebevědomí, ale také touhu něco tvořit a určitým způsobem se dále realizovat. Takže jsem si vyplnila přihlášku do dramaťáku.

Co všechno pro tebe divadlo znamená, co tě na něm baví? 

Divadlo je pro mě ideální způsob jak se odreagovat a zapomenout na starosti všedního dne.  Je to bezedná studna plná emocí, zážitků, dřiny a sebepoznání. Každá role je pro mě výzvou. Na divadle mě baví především variabilita a lidé, se kterými hraju. Taky se můžu vyřádit co se kostýmů a líčení týče.V běžném životě se totiž extravagance obávám, v divadle vůbec ne:).

Jaké jsou tvé zkušenosti s herectvím a hraním?

Začalo to besídkami, žákovskými večírky, účastí na recitačních soutěžích, uváděním vánočních akcí a pomalu se to přehouplo až k divadlu. Nejdříve jsem účinkovala v menších rolích v pohádkách pro děti a skončila jsem u záporných postav, které mi potom už nidko neodpáral. Jsem  za to vlastně ráda, protože v nich se cítím nejlíp.

O jakém vrcholu tvé herecké kariéry sníš? 

V mém případě se nedá mluvit o "kariéře", ale svým způsobem sním o dalších rolích, které mě povedou ke stále kvalitnějším hereckým výkonům v mojí amatérské rovině.

Máš nějakou konkrétní herecku roli, kterou by sis chtěla někdy zahrát? 

Ano, mám. Moc bych si chtěla zahrát roli Bernardy, ve hře Dům Bernardy Albové, protože z této postavy mám husí kůži a přímo mě fascinuje.

Jistě máš nějaké oblíbené divadelní představení, můžeš nějaké takové jmenovat?

Již zmíněná hra Dům Bernardy Albové, Osm žen, Pavlač paní sousedky a Králík na smetaně.

Co bys ještě řekla o svých zájmech a koníčcích?

 Mým koníčkem a doufám, že brzo i zaměstnáním jsou masáže, dále pak tancování, běžky a procházky - hlavně teď na podzim.