Osobní zpověď pro všechny ctitele a ctitelky přinášíme v neupravené podobě:

Jak jste se, drahá, k divadlu dostala?
Bylo to na sklonku loňského léta, kdy na rozpálených střechách městských domů žalovali černí kosové, jednoho příjemného večera nad sklenkou lahodného Chardonnay (nebo to byla jen kofola? Nějak se mi ty večery na zahrádce pletou), s přáteli u stolu a pohodou na duši.. I tu se mě Lubor zeptal: „Nechtěl bys hrát divadlo?“ Pár vteřin přemýšlejíc, zvažoval jsem možné důsledky, pohnutky a moje choutky.. a.. stal jsem se divadelníkem, přetvořen a transformován v ženu matku Žílovou.

Co vás na divadle baví?
Učíc se, již na základní škole, býval jsem k pobavení mnoha dítek stejného věku. Byl jsem kašpárkem, otloukánkem a vším, co ze mne dělalo zajímavého živočišného tvora. Nicméně dospěv do zralého věku, zůstaly ve mně i nadále zbytky těchto mých rozverných zvyků a zlozvyků. Mohu se tedy vrátit tam, kde jsem byl a nejsem, zažít to, co zažít bych chtěl, leč nemohu, vyzkoušet si, co nikdevák nevyzkouším.. je to jiný svět, který mi dává možnost uniknout do říše za zrcadlo, do hluboké králičí nory, kde začíná jiný svět..

Jaké jsou vaše zkušenosti s herectvím a hraním?
Hérečka to já jsem velká (ale znám i větší :P), když dojde na věc. Ale profesionálně jsem amatér každým coulem. Nikdy před tím jsem nehrál, nepočítám-li drobná mini-herecká motivační představení pro děti, která měla uvést zajímavým způsobem nějakou hru a vtáhnout děti tam, kam jsme je jako instrukoři dětských táborů dostat potřebovali.

Co byste považovala za vrchol vaší herecké kariéry?
Vrchol je něco, co je nejvýš. Něco, za co už se nedá jít. Něco, co je mezní hranice.. Nechci dosáhnout vrcholu. Chci mírně stoupat stále výš. Ani moc rychle, ani moc pomalu.. Chci prostě jít vpřed a vzhůru, za sebou nechat strach a před sebou vidět jen lidi v dychtivém očekávání toho, co jim zase příště naservíruji před usnutím.

A jaká je vaše vysněná role?
Cože si to račte řát? Aha.. No rád bych si zahrál třeba SMRŤ.

Je nějaké představení, které je pro vás něčím mimořádné?
Jenoznačně Klec bláznů. Viděl jsem je před mnoha a mnoha lety v hudební divadle v Karlíně a vzpomínám na něj dodnes..

Já jsem, jaká jsem

až z toho mám

v hlavě, jak v úlu

Ten z vás kdo by chtěl

jinou mě mít

má tedy smůlu…

Koníčky a zájmy máte také jistě nějaké, můžete se s námi o ně podělit?

Možná je to s podivem, že člověk pracující v oboru IT, se stal divadelníkem. Ale proč ne? Jsem flamendr a rváč, jsem ješita a požitkář, jsem mamka, otec, syn a poeta.. Mám rád lidi. Pracuji  s dospělými dětmi a žiji mezi dětinskými dospělými. Rád si hraju a učím se jít vpřed. Snažím se, aby ze mě zářila pohoda, která by hřála ty ostatní kolem mne..  V práci zápasím s klávesnicí a myší, po večerech za pěkného počasí s mečem na louce, se svou občasnou nešikovností v tanečním sále před zrcadlem, za pohodových dnů se správným posedem v koňském sedle. Dennodenně s vlastní blbostí a občas i s tou těch druhých..

Vaše naše mamka Žílová